Praha a nemovitosti: Od historických základů k energetické úspoře

​Praha, jakožto srdce Evropy a jedno z nejkrásnějších historických měst, se vyznačuje mimořádně pestrým a specifickým bytovým fondem.

Nemovitosti v hlavním městě nepředstavují jen střechu nad hlavou, ale často i cennou investici, jejíž hodnota je úzce spjata se stářím, materiálovým složením a v neposlední řadě s energetickou náročností. ​Materiály a typologie pražských nemovitostí ​Pražské nemovitosti lze rozdělit do několika hlavních kategorií, které se liší použitými stavebními materiály a konstrukčními principy: ​1.

Historické činžovní domy (stará zástavba) ​Období: Především 19. století a první polovina 20. století (Secese, funkcionalismus, secesní a neoklasicistní styly). ​Materiál: Převážně pálená cihla (plná či dutá), kámen (často ve fasádách, soklech a základech) a dřevěné trámové stropy (u starších) nebo ocelové nosníky s cihelnou klenbou (tzv. pruské klenby). ​Izolace: Původně prakticky neexistující.

Zdivo je sice silné, ale jeho tepelně-izolační vlastnosti nevyhovují dnešním normám.

Tepelné ztráty jsou značné, primárně přes netěsnící okna, střechy a podlahy suterénů. ​Současný stav: Tyto domy často procházejí rekonstrukcemi, kdy se vyměňují okna za repliky s izolačním sklem, zateplují se střechy a stropy suterénů.

Fasády podléhající památkové ochraně lze zateplovat jen omezeně (vnitřní zateplení nebo zateplení fasády za použití tenčích izolačních materiálů s vysokým tepelným odporem, jako jsou např. fenolické desky, pokud to dovolí památkáři). ​2.

Panelové sídlištní domy ​Období: Zhruba 50. až 80. léta 20. století. ​Materiál: Především železobetonové prefabrikované panely. ​Izolace: Původně nedostatečná.

Panely mají nízký tepelný odpor a častým problémem jsou tepelné mosty ve spojích, které vedou k úniku tepla a riziku vzniku plísní. ​Současný stav: Velká část panelových domů v Praze již prošla či prochází kompletní revitalizací (zateplení fasády, střechy, soklu a výměna oken).